Jonglo Wallpaper

26. listopadu 2013 v 18:16 | Madllen |  K-ALL
Stačí jen když si tenhle obrázek dáte do nového okénka bude to velké ^_^

Cześć
 

Himchan and Zelo - OTL, OTP

26. listopadu 2013 v 18:13 | Madllen |  K-ALL

~

Goodbye. OTLOTPOTLOTP

Bang Yongguk and new Tatto

26. listopadu 2013 v 9:20 | Madllen |  K-ALL
Leader z B.A.P Yongguk ma nove tetovani, nebudeme si lhat.. jako by uz ted nebyl vice sexy xD
Ma ho na -nejspis- na prave ruce a tetovani je -> 'Make Art Not War'

 


Britanie - Skotsko

24. listopadu 2013 v 16:55 | Madllen |  By Madllen
Ano ano :D Trochu to zmensim aby jste to videli co nejjasneji :D !
Uz vice nez pul roku ziji v Anglii , je tomu tak z osobnich duvodu. Novinky? Stale ujizdim na k-popu, b.a.p , atd.. Zadna zmena :D jak jinak ~ k-pop je nemoc..
Zaroven bych chtela napsat, ze me mrzi jak zaostavam blog, ktery je vice jak 2 roky.. Budu se snazit sem chodit denne, ja vim ja vim uz jsem to sem psala 100x xD Jak vite, ale jsem strasne lina.. to co si usmyslim ze proste udelam, tak to nakonec neudelam :D This is just me :D Bye next time ~


Zelo on MTVk

11. června 2013 v 12:32 | Madllen |  K-ALL
boze muzete mi rict co tohle je ? *________________*

Bang Yongguk tatto gif

11. června 2013 v 12:31 | Madllen |  K-ALL

*cough cough*

11. března 2013 v 14:28 | Madllen |  By Madllen
*vleze tu po 12454257 letech*

Čaukyyy :33 Takže se omlouvám že sem vůbec nelezu, ale není na to čas a nějak jsem o blog ztratila zájem.. Já vím že je to špatný, hlavně pro mě, ale fakt jsem na to neměla náladu, hrozné depky jsem měla :D ale už je to ok :> Budu blogovat dál, přece jenom tenhle blog už mám pár let xD A zrušit ho opravdu nechci, ani nehodlám :3 a založit novej? Moc práce,práce,práce :D Udělat desing,všechno , bla bla bla :D Treba opravit tady a bude to tu fajn :3 Omlouvám se mým affs, uplný nezájem jsem měla :D *říká do vzduchu* Hodně novinek je ! Vám tu musím napsat co jsem dělala od té doby co jsem přestala blogovat :) V brzké době sem napíšu uplně všechno xD Jestli se mi podaří si vzpomenout CC: Uhm, nevím co bych napsala, to je asi všechno. Tak se mějte a doufám že zanecháte nějaké komentáře :3



Madllen/Šelítko

G-D - CRAYON (with Tumblr)

3. října 2012 v 17:11 | Madllen |  K-ALL

YoungJae :3

12. srpna 2012 v 10:08 | Madllen |  K-ALL

B.A.P [Monster] #2

19. června 2012 v 7:17 | Madllen |  K-ALL

B.A.P [Monster]

19. června 2012 v 7:16 | Madllen |  K-ALL

Pár skleniček Soju

2. června 2012 v 2:23 | Misha |  K-ALL
Název: "Pár skleniček Soju"
Fandom: 2NE1
Typ: yuri :DD
Pairing: CLzy [CL(Chae Rin)/Minzy(Minji)]
Od: Míša^^
Upozornění: Je to moje první yuri povídka, ještě k tomu psaná od 0:00 - 02:15 h ráno (už ani pořádně nevidím na klávesnici :DD), takže ten konec se mi nějak nelíbí, ale tak snad se vám to bude líbit a jestli chcete vidět opilou Minzy, tak čtěte dál :DD a prosím nechte komentáře :DD
btw. to co je kurzívou a vybarvené tmavě modrou, je to, co si Minzy myslí (nad čím přemýšlí) a to co je tučně kurzívou a tmavší šedou je zas CL
Varování: 18+
Věnování: mému Jarouškovi :D dobře, tak JDCmu, který mě o povídku požádal a trochu mi i pomohl a hlavně mě hecoval, abych jí vůbec dopsala :* :DD ^^
"BOMIE!!!!" skoro zakřičela rozklepaným hlasem CL.
"Co je CL? Stalo se snad něco?" zeptala se na druhém konci telefonátu Bom.
"Bomie, já…já…já jsem to totálně zvorala! Vůbec nevím, co mám dělat! Minzy mi tu zkolabovala!!"
"Panebože, CL!! Co jste to vyváděli?"
"Bomie, potřebuju tvojí pomoc! Dali jsme si s Minzy pár drinků a ona to přehnala a složila se mi tu! Prosím, přijeď."
"CL, ale já nemůžu! Máme tu s Darou focení a nemůžeme se jen tak vypařit. A co jste pili?"
"Soju."
"Kolik?"
"6 lahví…"
"Kurňa CL! To nevíš, že Minzy neumí pít?! Odvez jí domů, ulož jí do postele a dej jí sklenici vody a obklad. Snad si ji nepřiotrávila, tak se modli, ať se brzo probudí! Opravdu nemůžu přijet. Musíš se o ni postarat. Je to stejně tvoje chyba, tak za to budeš muset nést i zodpovědnost."
"Ale…," chtěla něco namítnout CL, ale v tu chvíli už z telefonu zaznělo jen hlasité *tůůt tůůt* oznamující ukončení telefonátu.
Bože! Já jsem taková kráva! Chtěla jsem být s ní a chránit jí, všechno jí povědět, ale místo toho jsem jí jen opila a ona se mi tu takhle skácí.
Pomyslela si CL a vzala Minzy do náruče, aby jí mohla odnést k taxíku.
Aigo~ Jak jsem to mohla tomu překrásnému, nevinnému stvoření jen provést? Vždyť má takové nádherné, křehké tělíčko a já jí nechám takhle se zlít. CL položila Minzy na zadní sedadla taxíku a oznámila řidiči směr jízdy.
Když dojeli před dorm 2NE1, vytáhla opatrně bezvládnou Minzy ze žlutého auta a rychle s ní pospíchala do ložnice. Tam Minzy položila do peřin a přikryla jí až po krk.
Neměla bych jí sundat oblečení? Néé, už tak jsem to dneska dost zkazila, nechci jí ještě vylekat! Ale pohled na to spící stvoření je pro bohy.
CL zaběhla do koupelny pro mokrý ručník a dala ho Minzy kolem hlavy, na noční stolek položila sklenici vody a vedle postele postavila menší bílý kýbl, kdyby se náhodou Minzy udělalo nevolno, až se probudí.
Ale jestli se vůbec probudí! Když s ní pojedu do nemocnice, tak z toho zase bude velkej mediální poprask a novináři z nás udělaj opilé a nezodpovědné namachrované hvězdy, jak oni už to dokážou. Budu muset počkat a doufat, že se vzbudí.
CL ulehla na postel vedle Minzy. Pohled na spící maknae jí neuvěřitelně fascinoval a hlavou se jí honily nemravné myšlenky. Chvíli ještě tak pozorovala tu andělskou tvářičku a po chvíli i ona usnula.


-O den dříve- (ráno)
"Bom-unni. Nemyslíš, že je Minzy roztomilá?" povídá CL a přitom stále nezpouští oči z mladší dívky sedící v obýváku se sluchátky na uších.
"To jí máš opravdu až tak moc ráda?"
"Miluju jí…"
"A proč jí to neřekneš?"
"Bojím se a myslím, že ještě nejsem připravená se jí vyznat a říct jí, co k ní cítím."
"Já být na tvém místě, tak jí to řeknu co nejdřív, než ti jí někdo jiný přebere."
"Ale co když mě odmítne? Co když mě nemiluje tak, jako já ji a bere mě jen jako dobrou kamarádku?"
"Je to jen na tobě CL. Je to celé jen čistě tvé rozhodnutí, jestli budeš s Minzy, nebo si ona najde někoho jiného. Radši bych s tím moc dlouho nečekala."

(později téhož dne - večer)
BAM!! (:D)
CL otevřela dveře do Bominy ložnice a jako první uvidí, jak se tam Bom líbá s Darou.
"Hej! Nevíš snad, jak se klepe?!" podívá se na CL zamračeně Dara.
"Oh, promiňte, nevěděla jsem, že tu spolu něco máte," usmála se CL nezbedně.
"Nicméně, Bomie, můžu s tebou na minutku mluvit?"
"Ya! CL!! To nevidíš, že tu máme něco rozdělané?! No tak počkej, hned přijdu."
"Okay," CL zavřela dveře a vyčkávala na chodbě.
BOM si rychle navlíkla tričko, vlípla Daře jemný polibek se slovy: "Hned se vrátím, zlato, počkej tu na mě," a zmizela za dveřmi pokoje.
"Unni, přemýšlela jsem nad tím, cos mi dneska říkala. Udělám to!"
"Aish~ A to je ono? Kvůli tomu si mě vytáhla..no nic. A jak to chceš udělat?"
"Vezmu Minzy s sebou do baru na pár skleniček. Alkohol mi aspoň dodá víc kuráže a já budu schopná jí všechno říct."
"To je moc dobrý nápad," mrkla Bom a CL se jí vrhla kolem krku. "Děkuju unnie!"
"Notak, slez ze mě, hlavně ať se ti to podaří. Budu ti držet palce. Ale…" než to Bom stačila doříct, CL už utíkalak pokoji Minzy.
"…ale ona alkohol moc nezvládá," zamumlala si už neslišitelně - spíš pro sebe- Bom a vrátila se zpět do své ložnice.
/konec pohledu do minulosti/


CL byla v tak tvrdém spánku, takže si ani nevšimla, že už je Minzy vzhůru.
Minzy pomalu otevřela oči. Všechno bylo tak rozmazané, tak si je promnula, aby lépe viděla, kde se momentálně nachází. "Ch-ch-ch-chae Rin?!" Co tu dělám? Co se stalo? Proč vedle mě leží CL? Ahh~ Už si vzpomínám! Aigo, já jsem idiot! Konečně se mi včera naskytla příležitost jí říct, jak moc jí mám ráda a já se takhle zliju a omdlím! Souhlasila jsem, že se s ní zajdu napít, i přesto, že s alkoholem nejsme nejlepší přátelé, jen abych jí mohla říct o svých citech k ní. Jenže zrovna, když se na to chystám, tak sebou hodím o zem. Nan pabo!..ale OMO! Ona tu teď leží vedle mě. Jak slaďounky spí. Ach~ Ani se nemůžu přestat usmívat a srdce mi tluče o sto šest, když jí vidím.
CL se najednou probudila a chtěla vstát z postele, aniž by probudila mladší dívčinu, ale to už bylo stejně marné, jelikož Minzy byla už dávno vzhůru.
"Minzy? Ty jsi vzhůru? " řekla CL, zatímco stále mnula svá ospalá očka.
"Minzy promiň mi to! Je to moje vina, neměla jsem tě nechat…"
"To je v pořádku," přerušila Minzy starší. "Je to všechno moje chyba, né tvoje."
"Cože, o čem to mluvíš?" zamrkala udiveně CL.
"Dobrá, poslouchej. Když jsi mě pozvala na drink, tak jsem hned souhlasila, že?"
"Ano."
"I přesto, že neumím pít, že ano?"
"No…ano."
"A nepřijde ti to divné?"
"Co je divné?" zeptá se udiveně CL.
"To!"
"Co to?"
"No, TO!"
"Sakra Minzy, o čem to mluvíš? Co se tím snažíš říct?" zeptá se teď už fakt dost udivená CL s pusou dokořán.
"CHCI ŘÍCT, ŽE JSEM SOUHLASILA ZAJÍT S TEBOU NA DRINK, I PŘESTO, ŽE NEUMÍM PÍT, JEN ABYCH MOHLA S TEBOU STRÁVIT ČAS!"
"Ale proč?"
"Protože tě mám moc ráda, CL. Miluju tě!" vyjekla Minzy.
"T-t-ty mě c-co?" vydala ze sebe stěží CL.
"Jak jsem řekla. Miluji tě, CL!"
"Ale, Minzy…"
"Já vím, že mě bereš jen jako kamarádku, proto jsem celou tu dobu skrývala své city. Myslela jsem, že budu mít příležitost se ti vyznat včera večer, ale promeškala jsem to. Ty mě ale stejně máš ráda jen jako kamarádku, takže ani nechápu, co jsem mohla očekávat. Děkuju ti, že ses o mě postarala, vážím si toho. Radši zapomeň na všechno, co jsem ti teď řekla."
Minzy se už chystala k odchodu, ale CL jí chytla a přitáhla jí k sobě. Na pár sekund se jí zadívala do očí a potom spojila jejich rty v jemném polibku.
CL se po chvilce odtrhla a přerušila, tento nádherný moment, který se oběma dívkám moc líbil.
"Miluji tě Minzy. Do té hospody jsem tě táhla jen proto, abych měla při skleničce víc odvahy ti ta slova říct. Ale tys mi tam zkolabovala a já o tebe měla nehorázně velký strach. Bála jsem se, že mě odmítneš, ale teď už vím, že tvé city jsou stejné."
"ChaeRin..V-V-Vážně?"
"Myslím to naprosto vážně Minzy."
CL se opět naklonila k Minzy a věnovala jí vášnivý polibek. Povalila mladší znovu na postel a klekla si nad ní. CL se laškovně pousmála a začal opět líbat Minzy. Minzy se vůbec nebránila, líbilo se jí to a povolila CL vstup do jejích úst. CL začala hned plenit Minzyinu ústní dutinu. Oběma ženama projela příjemná vlna vzrušení, když se jejich jazyky otřely. V tu chvíli se do polibku zapojila i Minji a začal boj o nadvládu. CL vyhrála. Od rtů se potom starší začala pomalu přesouvat přes tvář k ušnímu lalůčku. Malinko za něj zatahala a potom pod ním na krku zanechala trochu narudlé místo po zkousnutí kůže na krku. Minzy vzrušením hluboce dýchala, dneska se hodá celá odevzdat starší dívce. CL nepřestávala věnovat jemňoučké polibky Minzynu krku a přitom zajela rukou pod tričko maknae. Přes podprsenku stiskla jedno její prso. Minzy nahlas vydechla. Chtěla to! Obě to chtěli!
ChaeRin se otrhla od jejího krku a jedním pohybem stáhla z Minzy její tričko. Pohled na to úžasně vypracované, sexy tělo pod ní, byl naprosto vzrušující. CL chytila do rukou prsa Minzy a opatrně je stiskla. Čekala, jaká bude Minjiina reakce. To, že se to mladší líbí, bylo jasně poznatelné z jejího slastného vydechnutí. CL opět spojila jejich rty a přitom Minzy nevědomky posadila, aby jí mohla rozepnout podprsenku. Což také udělala, ale v tu chvíli se Minzy protočila a svalila CL pod sebe a rovnou z ní stáhla tílko i s podprsenkou, které byly Minzyinou jedinou překážkou v prozkoumání každičkého centimetru její nahé kůže. Minjií svalila CL do peřin a začala jejímu bříšku a hrudníku věnovat motýlí polibky. Od lemu kalhot začala pomalu putovat nahoru k prsům, ale zastavila se u pupíku CL. Nejdřív ho celý oblízla a pak zatahala za jeho okraj a začala dát líbat CLinu nahou kůži. CL se pod polibky Minzy prohíbala slastí v zádech. Maknae jazykem objela konturu ChaeRiných prsou, zatímco CL hladila Minzy po těch jejích. Minji ještě jednou vášnivě políbila CL a potom se přesunula k dolním partiím ChaeRinina těla. Rukou zatlačila přes jeansy na její rozkrok a začala rozepínat její kalhoty, které zachvíli skončili na podlaze. Minzy vjela rukou pod kalhotky a palcem si to namířila na CLin otvor, přičemž jí dále líbala na břichu a CL vzrušeně vzdychala. Minzy stáhla kalhotky CL a v tu chvíli už pod ní ležela Chae Rin v celé své kráse. Minji trochu roztáhnula její nohy a líbala její třísla, až se pomalu od třísel dostala až k těm nejchoulostivějším místům. Vyhledala její klitorys a začala si s ním jazykem pohrávat, což bylo na CL moc a zatmělo se jí před očima. Minji jazykem zatlačila na její vaginu a následně do ní vnikla. Jazykem pohybovala do všech stran, aby způsobila CL co největší slast. Když viděla, že CL je už hotová, napřímila se a začala se s CL líbat. Jejich jazyky se o sebe třeli a obě byli velmi vzrušené. Jenže náhle Chae Rin udělala pohyb, který Minzy neočekávala. Strhla Minzy pod sebe a bez jakékoliv předehry z ní ta dračice stáhla kalhoty i s kalhotkami a začala líbat oblast Minzyiných třísel, ale té nejnažhavenější partii se stále vyhýbala. Pro Minji to bylo jak mučení, protože chtěla víc a CL to sama dobře věděla, jen si jí takhle víc vychutnávala. Následně se ale už přesunula k choulostivým místům a jazykem projel každičký kousek. Pronikla i do nitra maknae a plenila tato místa opravdu profesionálně. Minzy se jen kroutila pod návaly slastivých doteků a pohybů. Když už Minzy byla celá uvolněná, vrátila se CL zpět k jejímu obličeji a věnovala jí jemný polibek se slovy:
"Miluju tě, Minzy."

Himchan modelka xDD

26. května 2012 v 19:57 | Madllen |  K-ALL

Bezesné noci ..

18. května 2012 v 2:48 | Mai |  By Friends
"Junhongie…" ozvalo náhle se za mnou, zanechal jsem psaní domácího úkolu a ihned se otočil. Ten hlas bych poznal kdekoliv. Je to přece jeho hlas. Hyung ke mně pomalu došel a políbil do vlasů. "Lásko.."
"Hyung?" upřel jsem na něj oči. Nechápal jsem co se děje, ale ze vzduchu bylo poznat, že něco není správně. "Děje se něco?"
Chvilku čekal, pak ale zavrtěl hlavou a lehce spojil naše rty. "Nic se neděje, zapomeň na to.." řekl, pak se otočil a odešel.
---
Týden od toho podivně krátkého rozhovoru jsem Hyunga skoro vůbec neviděl. Pořád někam odcházel brzo ráno a vracel se až pozdě večer. Dokonce i klukům to přišlo divné, protože jsme zrovna vydali nové album. Přece bychom na tom měli všichni tvrdě pracovat ne? Hlavně spolu…
A když jsme konečně měli společný trénink, choreograf, který dokončil tichou konverzaci s manažer hyungnimem, řekl ať si jde Hyung odsednout stranou a my jsme cvičili bez něj. Bylo to celý divný. Ptal jsem se ho, ale nic mi neřekl, tak jsem přestal, jelikož jsem věděl, že nemá rád, když se ho na něco pořád ptám. Ani manažer hyungnim mi to nechtěl povědět. Tvářil se ale divně když jsem se ptal.. Měl jsem z toho zlý pocit. A bylo mi ze všeho nanic, když se mnou nebyl Hyung.
Všichni se mě snažili povzbudit; Himchan hyung mi dělal společnost, když jsem byl sám, Daehyun hyung mě neustále vyzýval na souboj v kámen-nůžky-papír, Youngjae hyung si se mnou chtěl často hrát hry na iPadu a Jongup hyung mě zval do tréninkového sálu procvičit si choreografii.
Ale… nic z toho mi nezvedlo náladu, tak jak by to zvládl pouhý pohled na Hyunga. Bylo mi příšerně. Vážně příšerně…
---
Uslyšel jsem otevření dveří a následné zavření. Leknutím jsem se probudil. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně čekal na gauči, dokud se nevrátí, jelikož už jsme na sebe neměli vůbec čas.. a chyběl mi..
Podíval jsem se na hodiny, které ukazovaly dvě hodiny v noci. Čekal jsem zhruba od dvanácti. Není snad Hyung unavený? Proč se vrací tak pozdě?
"Hyung?" špitl jsem, když jsem ho viděl plížit se do jeho pokoje, který sdílel s Himchan hyungem. Zastavil se a strnule tam stál, dokud jsem k němu pomalu nepřikročil. "To jsem jen já.." usmál jsem se na něj, i když jsem věděl, že to v té tmě asi neuvidí.
Slyšel jsem jak vydechl a další věc co udělal je, že mě pevně objal a políbil koutek mých úst. "Jaktože ještě nespíš?"
"Chtěl jsem tě vidět." Odpověděl jsem tiše, možná to ani neslyšel, ale mě to bylo jedno. Trochu se odtáhl, abychom si viděli do očí a pousmál se.
"Jdi spát, zítra máte perný den," zašeptal a odhrnul mi vlasy z čela. Neměl jsem rád tenhle jeho zlozvyk, nemám totiž rád, když mi šlo vidět čelo, ale dneska mi to nějak nevadilo.
Zamračil jsem se a cítil jsem, jak se mi slzy draly do očí. "Zase bez tebe, hyung?..."
"Bohužel.." kývl. "Jdi spát, ať nejsi unavený."
Nic jsem na to neřekl a odploužil se do svého pokoje, kde Jongup hyung už spal. Minuty, které se zdály tak nekonečné, jsem se převaloval sem a tam. Nemohl jsem usnout. Něco divného způsobilo bolest v břiše. Nebyla to teoreticky bolest, ale cítil jsem se kvůli tomu moc smutně…
Zvedl jsem se s polštářkem ve tvaru pandy, kterého jsem dostal od Hyunga a šel za ním do pokoje. Chtěl jsem být s ním.
Otočil jsem klikou a nahlédl do temného pokoje. Slyšel jsem Himchan hyunga nahlas chrápat, asi byl vážně unavený a na druhé posteli ležel Hyung, přikrytý až k bradě. Po špičkách jsem k němu došel. Nechápal jsem, jak to udělal, ale náhle otevřel oči a upřel je na mě. Lekl jsem se a náhle mě zaplavila vlna strachu, že se bude zlobit.
"Junhongie, ty nespíš?" zeptal se tiše a já překvapeně zamrkal. Když jsem se vzpamatoval, zavrtěl jsem hlavou a přitiskl si polštářek ke svému krku.
"Nemůžu spát hyung…" nechápal jsem proč, ale hlas mě zradil a místo šepotu to byl spíš vzlyk. I přes tu tmu jsem mohl říct, že se na mě usmál. Posunul se, aby mi udělal místo a já si vlezl na postel vedle něj. Všechen stres ze mě spadl, když kolem mě obtočil ruce a přitáhl si mě blíž.
"Hyung, počkej," zastavil jsem ho a rychle vyndal plyšáčka, který byl zaklíněný mezi našemi těly. "Panda nemůže dýchat," zašeptal jsem dětinsky a Hyung se zasmál. Ten smích.. Tak dlouho jsem ho neslyšel.
"To jsem nevěděl, omlouvám se," dal mi pusu na špičku nosu a poté si položil hlavu na polštář. "Tak už spinkej, lásko," řekl a já ho poslechl. Posunul jsem se k němu blíž, zavřel oči a usnul.
---
Další ráno už jsem se probudil v posteli sám. Zase mě přepadl ten pocit neštěstí a smutku. Ty dny, kdy jsem Hyunga neviděl jsem upadal do depresí. Nemohl jsem mu ani volat, jelikož to nikdy nebral. A když jsem na něj čekal pozdě do noci, Himchan hyung mě vyhnal do pokoje a přikázal Jongupovi, aby dohlédl na můj spánek. Někdy si ke mně Jongup hyung dokonce i lehl, aby mě udržel v posteli. Cítil jsem se s ním dobře, ale stále to nebylo ono. A ty dny, kdy jsem Hyunga mohl vidět, byly moje nejšťastnější. I kdyby to mohl být jen večer nebo jen chvilka při tréninku či v práci. Hlavně, abych cítil jeho blízkost. Ale něco bylo špatně. Příšerně hubnul, byl slabý a všechno ho bolelo. Bál jsem se… a to moc, tak jsem se raději neptal, co mu je.
Už uběhly čtyři měsíce a pořád nikdo z nás nevěděl, co se děje… Rozvrh byl nabytý, nic jsme nestíhali; já a Jongup hyung jsme měli velkou mezeru ve škole, rodinu jsem dlouho neviděl a všechno tohle jen přispívalo k mému stresu… Až jsem si to uvědomil… Tenhle život je peklo…
---
Otevřel jsem potichu dveře. Viděl jsem, jak ležel na posteli a tiše oddychoval. Bez dovolení jsem vlezl pod peřinu. Věděl jsem, že nebude naštvaný, tohle jsem dělal snad pořád, když jsem nemohl spát. Trochu sebou cukl, ale po chvíli kolem mě obmotal svou ruku a políbil mě na rty.
"Nemůžeš spát?" zeptal se mě tiše a otevřel oči. Kývl jsem a zase vytáhl zaklíněného pandu. Chvilku jsme se na sebe jen tak dívali, potom se ke mně nahnul a spojil naše rty v pomalý něžný polibek. Líbali jsme se asi dalších pár minut, pak se odtáhl a rukou mi odhrnul vlasy z čela.
"Jsi krásný, Junhongie.." zašeptal. Usmál jsem se a zabořil si svůj rudý obličej do jeho hrudi. "Miluju tě.." slyšel jsem ještě, než jsem usnul.
---
Z nějakého důvodu jsme byli svoláni na poradu do TS entertainment s prezidentem. Všichni, kromě Hyunga, který byl už dávno pryč, jsme nastoupili do dodávky, která nás zavezla přímo před budovu. Vyjeli jsme výtahem do nejvyššího patra a vešli do jedné velké místnosti s kulatým stolem, kde už čekalo vedení TS, manažer hyungnim a Hyung. Posadil jsem se vedle něj a trochu se pousmál, ježe mi úsměv neopětoval. Smutně jsem se podíval do stolu a kousl se do rtu.
Celé vedení se zvedlo a oznámilo nám věc, kterou jsem zprvu nepochopil. Ale poté, co to můj mozek všechno zpracoval, slova od slova mi to skládal před oči a najednou to všechno začalo dávat smysl. Chvíli jsem nedýchal a jen nevěřícně koukal na prezidenta. Nedýchal jsem, čekal jsem, že se začnou všichni smát a řeknou nám, že si dělali legraci. Ale po chvíli jsem vzdal naděje, že to byl jen vtip a začal lapat po dechu. Tlumeně jsem slyšel Himchan hyunga vyptávat se na různé otázky, které jsem neslyšel, jelikož mi zalehly uši. Byl to jako zlý sen. Cítil jsem, jak mě Hyung přitáhl a láskyplně mě objal a šeptal mi do ucha omluvy. Můj rychlý dech se mezitím změnil v hlasité sekavé vzlyky. Slyšel jsem Hyunga, jak oznámil, že se mnou půjde na vzduch. Pak jsem jen vnímal to, jak mě zavedl ven do chodby, kde jsme si sedli na schody. Chytl jsem se jeho bundy a plakal tak dlouho, dokud jsem neusnul.
---
Vešel jsem s mou rodinou do malé zatemnělé místnosti. Necítil jsem ani ruce ani nohy. Nic. Sáhl jsem si na srdce, které mi bilo, ale sám jsem měl pocit, že už neplnilo tu svou funkci.
Zvedl jsem pohled. A to co jsem viděl, mě vážně moc bolelo. Náhle jsem měl pocit, že i plíce mě zradily…
Radši jsem nic neřekl, jen jsem se uklonil a slyšel své rodiče, jak říkají: "Je nám to moc líto,"
Než když jsme odešli, donutil jsem se ještě naposledy se otočit a podívat se na jeho obrázek, obklopený bílými květinami…
---
Uběhly měsíce. Už to věděla celá Korea, možná celý svět. Ale já jsem se s tím nemohl smířit. Byl pryč… a už se nevrátí.
Dva měsíce po jeho smrti, jsme se vrátili od našich rodin, kde jsme se zotavovali po velkém šoku, do práce. Už nikdy to nebylo jako předtím. Přišli jsme během té pauzy o fanoušky, síly jsem ani po těch měsících nenabral a stala se ze mě chodící mrtvola. Nic jsem necítil, bylo to jako, kdybych umřel s ním…
Seděl jsem na zemi ve dveřích u jeho pokoje. Hlava opřená o futra, v ruce pandu a hleděl jsem do prázdna. Ten pokoj byl studený a ošklivý, už se mi vůbec nelíbil. I Himchan hyung řekl, že tu bylo až příliš smutno, tak si přesunul postel do našeho a tam spal.
Byl jsem rád, že dneska nebyl nikdo doma… Kluci si mysleli, že jsem ve škole. Ale dneska se mi tam nechtělo… Chtěl jsem být sám, protože když jsem mezi lidmi, musím mít na obličeji ten unavující úsměv, který mě už nebavil nasazovat... A když jsem byl sám, mohl jsem přemýšlet, což se často nestávalo, jelikož jsem byl neustále obklopený svou rodinou nebo klukama… Ale teď… jsem konečně mohl myslet na to, jak nám prezident Sanghyun pověděl, že Hyung už není schopný s námi pokračovat a bude muset odejít… mohl jsem přemýšlet o tom, jak jsem si nemohl všimnout, že měl Hyung rakovinu … A to jsem mu nestihl vlastně říct tolik věcí...
Ofina mi padala do očí a neviděl jsem dopředu… teprve teď jsem si uvědomil, že už tu nebude nikdo, kdo mi ji odhrne z čela…
---
Otevřel jsem oči a viděl jsem temný strop. Vypadalo to jako můj život. Nic než jen prázdno a tma. Pomalu jsem se posadil s pandou v ruce a rozhlédl se po pokoji. Himchan hyung i Jongup hyung tvrdě spali. Dlouze jsem vzdychl, vylezl z postele a šel do Hyungova pokoje, otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled na prázdný pokoj, se skříní a postelí, na které už nikdo čtyři měsíce neležel. Táhlo mě to tam… jako kdyby tam pořád byl. Pořád tu byl.. cítil jsem ho..
Položil jsem se na postel a koukal ven z okna. Zkroutily se mi vnitřnosti, když jsem si vzpomněl, jak mě držel a líbal… Bylo to něco, co jsem nedokázal zapomenout, i když jsem chtěl. Nechápal jsem, jak ty vzpomínky můžou být tak strašně jasné. To mi nikdo nemohl pomoc?
Vyndal jsem z kapsy pyžama mobil a vytočil jeho číslo.
"Zdravím, tady Bang Yongguk, nejsem zrovna dostupný, tak mi prosím zanechte zprávu," ozval se ze sluchátka jeho hlas, ten nádherný hlas, který už nikdy neuslyším… a to už jsem se neudržel…
Přitiskl jsem si plyšáka k sobě, několikrát se ostře nadechl a pak se hlasitě rozplakal. Schoulil jsem se do klubíčka, otřásal se vlastními vzlyky, které se mi draly z hrdla. Nešlo to zastavit. Nešlo jen tak přestat, přestože jsem chtěl. Chtěl jsem se trochu ztišit, ale ani to nešlo, spíš jsem plakal ještě hlasitěji, až se mi zdálo, že mi vzlyky snad utrhnou plíce…
"H-hyung…," koktal jsem mezi vzlyky do mobilu. "Hyung, ne-nemůžu spát…,"


Madllen: Tak si říkám.. že ty moje povídky jsou na nic.. změnšuji se před Mai se svými povídkami.. protože tohle to , je opravdu krásný .. ! a ten konec, ach jo.. *Šelo cry again* Moc překrásná povídka :33

DaeJae&Himlo [By Madllen]

12. května 2012 v 18:15 | Madllen |  By Madllen
______________________________________________________________________________

Nedoplněný...

10. května 2012 v 7:10 | Mai Khanh |  By Friends

Název: Nedoplněný
Fandom: B.A.P
Cuple: Bang&Zelo
By: Mai Khanh

Přešel jsem k jeho stolu a lehce přes něj přejel svými prsty. Očima jsem prolétl přes celý pokoj, který byl tak prázdný po Junhongově odchodu a se zamrkáním tiše vzdychl. Dokonce ani přímé sluneční paprsky, které přes okna pražily, nedokázaly rozjasnit tuto zchátralou místnost; stěny, které měly být jemně zelené, byly popraskané a vybledlé, na poličkách i posteli nános prachu a na zemi nedouklizený nepořádek. Sedl jsem si na koženou židli, jež byla uprostřed místnosti a netknutá od doby, co odešel, přitáhl se blíž ke stolu a opřel si hlavu o svoje dlaně. Vůně, která tu kdysi bývala už úplně vyprchala a teď šel cítit jen smutek a žal. Mou pozornost po chvíli získalo malé zrcadlo na stole s odrazem, který mi byl velice podobný; fialové vlasy, chladné oči, plné rty, přesto jsem to pořád nebyl já…
Vzteky jsem ho popadl, mrštil na zem, až se s hlasitým třesknutím roztříštilo na malé kousíčky. Zoufale jsem se chytl za vlasy a zařval, jako umírající zvíře. Myslel jsem si, že mu to pomůže zbavit té strašné bolesti, ale ne…
Ta úzkost mi pomalu překrucovala vnitřnosti, mysl jen slábla a ten krásný úsměv se zase objevil před mýma očima. Prudce jsem se zvedl na nohy a podíval se z okna ven, jen abych ten obraz zaplašil. Cítil jsem se směšně, kdyby mě takhle někdo viděl, mysleli by si, že mám nějaké záchvaty agrese nebo co. Že jsem asi psychopat..
Ne.
Uměl jsem se ovládat, jen někdy jsem musel něco udělat, abych zapomněl..
Příšerně mi chyběl, ale co jsem mohl dělat… brečet celé dny? Vedlo by to někam? Ne. Byl by jsem zaseklý v nekonečném kolečku zoufalství a bezmoci..
Jsem dobrý to herec, protože nikdy po jeho smrti jsem nebrečel. Byl jsem si totiž jistý tím, že pokud nechám jednu jedinou slzu stéct z oka, další budou jen následovat a už nikdy nepřestanou padat. Musel jsem bojovat s tou bolestí, která mi trhala srdce. Už nikdy nic nebude jako dřív, už ho nikdy neuvidím, už ho nikdy nepohladím, už mu nikdy nic neřeknu...
Choi Junhong byla jediná osoba, kterou jsem kdy opravdu miloval. Ale nestihl jsem mu to říct. Umřel dřív, než jsem se k tomu odhodlal. A to je asi trest za to, že všechno pořád odkládám.
Pitomý nádor v plicích.
Když jsem si prohlížel jeho stůl, najednou jsem měl nutkání otevřít šuplík, který byl po mé pravici… jako by mi někdo našeptával, ať to otevřu. Rozhlédl jsem se po pokoji, potom zpátky na úchytku. Nejistě jsem natáhl ruku a až po chvíli váhání, konečně ten šuplík jsem konečně vysunul. Byla tam hromada papírů a zvláštních věcí. Zprvu jsem se tam jen přehraboval; díval se na jeho nedopsané texty k rapům, na věci, které pravděpodobně nasbíral na koncertě jeho oblíbeného zpěváka, na obrázky z polaroidu, které vyfotil a pak… úplně pod vším ležela pruhovaná, červeno-modrá knížka, kterou jsem ihned vytáhl a zvědavě prohlédl. Posadil jsem se na zem, opíraje se o stůl a otevřel ji na první stránce, na které bylo velkými písmeny napsáno:



Věci, které chci udělat dřív než umřu... :)
Hořce jsem se pousmál a začal si v tom listovat.
· Dostat se na střední

Na té samé stránce byla fotka z polaroidu, jak stál na jevišti a držel diplom, který dostal od ředitele školy.
· Shopping v New York City

Další nalepená fotografie, tentokrát pózoval před obchoďákem v New Yorku jako nějaký drsňák.

· Koncert Chrise Browna!!!!!
Fotka obsahovala jeho oblíbeného zpěváka na jevišti.

· Konkurz na modeling

· Vylézt pěšky Eiffelovku

· Bungee jumping

· Parašutismus

· Zaserfovat si na Hawaii

· Plavba na jachtě

· Zaplavat si s kamarádama v moři

Tam byl další obrázek, kde všichni jeho kamarádi, včetně mě samotného seděli na pláži a zářivě se usmívali. Ten kluk na fotografii, vedle Junhonga, měl na rtech zářivý úsměv a legračně pózoval do kamery, kdežto tohle já, který se muselo prodírat drsnou realitou, jenom kamenný a unavený výraz. Byl to velice podivný pocit, když jsem věděl, že se už takhle nikdy nebudu usmívat.

· Sníst nejpálivější chilli na světě
"Sníst nejpálivější chilli na světě," přečetl jsem chraplavě nahlas a hned se mi ty vzpomínky zjevily před očima.
Když to dělal, byl u toho a málem jsem umřel smíchy. Junhongovi tekly slzy z očí, kuckal a dávil se zároveň. Když už to nemohl vydržet, popadl mléko a začal hltavě pít, aby mu to nespálilo krk. Staré dobré časy.
· Vidět padající hvězdu a něco si přát

· Zúčastnit se nejúžasnější párty

Na fotce byl ten mladý růžovovlasý kluk, jak divoce tančil na parketu. Musel jsem se usmát, protože tu fotku pořídil zrovna já.

· Stát se celebritou a zarapovat si s Chrisem Brownem
Skousl jsem spodní ret a podíval se vzhůru na strop, abych dokázal zadržet slzy. Bylo mi strašně líto, že měl nesplněné sny, nezasloužil si umřít. Nikdy nikomu nic neudělal a… byl tak mladý...
Kdyby si s ním mohl alespoň zarapovat... Vydal jsem ze sebe vzteklé zavrčení a praštil do země. Nebylo to fér..

· Koupání v bahně

· Jet v limuzíně

· Uzdravit se
Ucítil jsem v břiše pocit příšerného žalu a úzkosti, které mě trhaly na miliony kousků, ale přesto jsem pořád nebrečel. Vzlyky už jsem měl v krku a čekaly, kdy budou konečně vypuštěny do světa, ale já to vydržel. Jak by mu to pomohlo. Už se stejně nevrátí…
Vzpomněl jsem si na den, kdy mi dal přísahu, že se uzdraví a zarapuje si se mnou. Seděl na nemocničním lůžku, na obličeji připevněná maska k dýchání, držel mě za ruku a usmíval se.

"Budu v pořádku, v týhle nemocnici jsou špičkoví doktoři, uzdravím se, hyung," řekl optimisticky a konejšivě ho pohladil po tváři.
Podíval jsem se na něj. "Slibuješ?" Cítil jsem se, jak ve školce.
"Přísahám, hyung..." usmál se na mě a zavřel oči.
Ale…
…nestalo se.
Chtěl jsem odehnat všechny ty bolestivé vzpomínky, avšak se mi držely před očima jako klíšťata a byly tak jasné, jako když se to všechno stalo právě včera a to mě bodalo do srdce jako tisíc nejostřejších dýk. Tiše jsem vzlykl a za to, se kousl do rtu.
Když jsem konečně přetočil na další stránku, byla tam poslední nezaškrtnutá věc.
· Říct, že ho miluju
A pod tím byla fotka.
Fotka, která právě způsobila nekonečný, nevysychající proud slz, tekoucí po mých tvářích. Všechno, na co se zmohl bylo odhodit knížku, kleknout si na kolena a usedavě brečet.
Na fotce jsem byl já.

Výtah

9. května 2012 v 19:50 | Misha^^


Název: "Výtah"
Fandom: B.A.P
Pairing: HimLo [Himchan/ZELO]
Od: Míša^^
Upozornění: není to moc hardcore, takže tak 15+ (i když to stejně bude každý ignorovat) :DD
Toto je moje první yaoi povídka, vlastně je to moje první povídka vůbec a ani to neni yaoi, je to spíš polo-yaoi :DDDD ..Copak se asi stane, když jsou dva chlapci uvězněni v zaseknutém výtahu? :DDD háá, to byste chtěli vědět co? :DD Tak doufám že se vám bude líbit..Užijte si to! :DD annyong~

Když hudba dohrála, ZELO přestal tancovat. Ohlédnul se kolem sebe, ale nikdo už v taneční zkušebně nebyl. Ani si nevšimnul, že všichni odešli, protože když má sluchátka na uších, tak je jako v jiném světě. Ve světě, kde na všechno zapomene a nemusí myslet na všechny ty stresující věci a problémy kolem něj. Jako je třeba Himchan…. ZELO si povzdechnul, když zase začal myslet na svého kamaráda. Poslední dobou se mu ZELO často vyhýbal, nebo se držel blíž u ostatních členů, jen aby s ním nemusel zůstat o samotě. Né kvůli tomu, že by se spolu rozhádali. Naopak! Himchan byl na něj vždycky moc milý, snažil se s ním mluvit a vždy ho přivítal velkým úsměvem. A to právě bylo to, co ZELA nejvíce trápilo. Vždycky, když byl Himchanovi poblíž, jeho tlukot srdce se zrychlovat, ruce se mu třásli, nemohl skoro dýchat a byl celý ztuhlý. Sám neví, kdy to začalo, ale začínalo to přibírat na intenzitě, takže se snažil vyhnout jakémukoli kontaktu s Himchanem.
ZELO se podíval na hodiny. "To už je tak pozdě?! Měl bych se už vrátit domů." Vzal všechny svoje věci, zhasnul světla, zamknul dveře a vydal se k výtahu. Zmáčknul tlačítko, aby přivolal výtah, ale náhle si všimnul, že výtahem už někdo jede. V tu chvíli se před ZELEM otevřeli dveře výtahu a uvnitř stál Himchan.
"C-co tu děláš? Myslel jsem, že už jeli všichni domů," řekl rozklepaným hlasem Zelo.
"Měl jsem o tebe strach, co tu tak dlouho děláš, tak jsem se na tebe přijel podívat."
"Už jsem skončil, tak můžeš zase jet. Dojdu domů po svých." …. ZELO se chystal odejít po schodech, ale Himchan ho chytil za ruku a vtáhl ho do výtahu.
"Himchane! Co to děláš? Pusť mě."
"Hyungu~ Co se děje? Chováš se divně. Udělal jsem ti snad něco?" zeptal se Himchan bezmocným tónem.
"Né, tak to není. Chci se jít jen projít a nadýchat se čerstvého vzduchu," zalhal mu ZELO.
Pravda byla taková, že se bát sdílet tak malý prostor výtahu s osobou, kterou zřejmě miluje, ale neví, či jeho láska může být opětována.
Himchan chytil Zela za ramena, opřel ho o stěnu výtahu, zmáčknul tlačítko, dveře výtahu se zavřeli a výtah se rozjel. Potom se zadíval do těch krásných očí stojícího mladíka před ním.
"Ne ZELO! Chci vědět, co se děje! Proč mě stále ignoruješ? Nenávidíš mě?" skoro na něj zakřičel Himchan a z jeho pohledu byl vidět velký náznak smutku a bolesti.
"Ty tomu snad věříš? Jak bych tě mohl nenávidět, když tě miluji," pomyslel si Zelo. Chtěl ta slova říct nahlas, ale bál se. "To si nevšimnul, jak jsem se na něj vždycky díval? Že jediný, koho mám v srdci, je on? Ale musím mu něco říct, nechci, aby se kvůli mně trápil a myslel si, že ho nesnáším."
"NE! Himchane, jak bych tě mohl nenávidět?! To je blbost. Já tě…" před tím, než to mohl ZELO doříct, výtah sebou cukl, světla zhasli a oba chlapci ztratili půdu pod nohama a spadli na sebe. Ve výtahu byla zrazu tma, jediné světlo vycházelo z pohotovostních světel výtahu, ale to Zelovi stačilo na to, aby viděl, že nyní Himchan leží na jeho hrudi.
"Slez ze mě, si těžkej!" vyjekl Zelo.
"Nemůžu, zaseknul se mi řetízek o tvůj pásek..počkej, zkusim to sundat, nehýbej se."
Ale to už bylo na Zela moc. Náhle jím projela vlna vzrušení, když ucítil Himchanovu ruku na jeho třísle. Jediné, co si teď Zelo přál, bylo to, aby si Himchan nevšimnul té boule v jeho kalhotech.
"Háá! Podívejme se, co to tu máme!" zvolal s úsměvem Himchan.
Zelo odvrátil hlavu a s mírným náznakem studu v hlase řekl: "Promiň mi to, ale mé tělo mě nechtělo poslechnout."
"Takže to je kvůli mně? To znamená, že se ti líbím?" zeptal se ho Chanie i když odpověď na tu otázku mu teď stejně byla jasná.
"O-omlouvám se," vykoktal ze sebe Zelo, ale v tu chvíli ho Himchan políbil. Pomalu a jemně olíznul mladšího rty svým jazykem a začal si vyžadovat vstup, což mu Zelo s radostí dovolil. Himchan odpoutal jejich rty a zadíval se Zelovi do očí. "Zelo, ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal. Konečně jsi můj!"
Himchan znovu spojil jejich rty ve vášnivém polibku a zajel rukou mladšímu pod tričko. Zelo zasténal, když ucítil teplo Himchanových prstů na svém břiše.
"Himchan-ah~," povzdechnul Zelo, když Himchan stisknul jeho pravou bradavku. Potom Himchan přetáhl Zelovi triko přes hlavu a odhodil ho do tmavého kouta poloosvětleného výtahu. Himchan se ještě hladově podíval na to nevinné tělíčko ležící pod ním a pak začal líbat každičký kousek té nahé kůže, jako by si chtěl zapamatovat každý milimetr ze Zelova odhaleného těla. Zelo hlasitě sténal. Himchan se přesunul k jeho krku a zanechal na něm menší cucflek. Od krku mu věnoval letmé polibky, až se dostal k oušku, jemně zatahal za ušní lalůček a zašeptal: "Zelo naekkeoya."
Staršího pusa pomalu putovala k Zelovým rtům a od nich přes bradu znovu k bradavkám mladšího. Himchan zatahal za Zelovu bradavku, načež se mladší hoch slastí prohnul v zádech.
"Ah, ZELO, chci tě! Tady a teď."
Himchan zatlačil kolenem na Zelovo rozkrok. Už, už chtěl rozepínat Zelův pásek, ale nájednou se světla výtahu rozsvítila, výtah cuknul a rozjel se. Himchan rychle slezl ze Zela, hodil po něm triko: "Dělej, rychle se obleč, co když někdo bude čekat u výtahu?!"
Když výtah dojel do prvního patra, oba byli ještě rozrušení a měli pocuchané vlasy. Dveře výtahu se otevřeli a před nimi čekali Daehyun s Youngjaem.
"Co tu děláte?" zeptal se jich Himchan.
"Zapoměl jsem si ve studiu mobil, tak mě sem Youngjae hodil. Ale neměl bych se spíš zeptat já vás na to samé?" zeptal se Dae.
"Zaseknul se výtah, tak jsme si se Zelem chvíli povídali. No nic, už budu muset jít, tak se mějte," řekl Himchan a zamířil si to směrem k východu.
Zelo se cítil divně. "To mu šlo jen o to se se mnou vyspat? To se hned takhle vytratí a neřekne ani slovo?" zamyslel se Zelo a sklonil smutně hlavu.
Když už byl Himchan u dveří, náhle se otočil a vrátil se zpět k Zelovi. Naklonil se k Zelovu oušku a zašeptal mu slova, která hned vykouzlila Zelovi úsměv od ucha k uchu.
"Zelo, miluji tě…"

Mám tě rád...

8. května 2012 v 18:53 | Madllen |  By Madllen

Název: Mám tě rád..
Fandom: B.A.P
Couple: Himlo
By: Madllen že :D



''Neskákej!'' Zakřičí starší a stojí na místě páč mladší řekl větu : ,,Nepřibližuj se jinak skočím'' Přibližuje se i když mu jasně řekl aby stál a nechal ho být. ,,Zelo, pojď dolů, prosím''
Řekne zoufale Him a natahuje ruce aby do nich spadl . ,,Chytím tě'' Řekne znovu a čeká až sleze aby ho mohl chytit . ,,Já opravdu skočím, zůstaň tam kde si'' Řekne na první pohled bezstarostí , ale pak zavře oči a steče mu slza po tváři .

,,Proč to děláš?'' Zeptá se starší a netrpělivě čeká na odpověď… tolik se bojí že uklouzne na zábradlí a spadne tam dolů. ,,Až trošku ustoupíš, řeknu ti to'' Řekne Zelo a kouká jak se vzdaluje. ,,Fajn, jdu dál.. ale ty se neposouvej a nenakláněj se, ano?!'' Udělá 4 kroky dozadu a už tak se mu to zdá moc ale nechce aby skočil tak se neposouvá dopředu. ,,Tak, povíš mi to, to co si chtěl říct?'' Koukne na něj přímočarým pohledem a nespouští z něj oči.

,,Chci to vědět, jaký máš důvod tohle to udělat, takhle to být opravdu nemusí, Zelo.. neblbni pojď dolů'' Řekne mu tak aby ho od té vzdálenosti co nejvíc slyšel.
,, Já ti to hodlám říct, beztak bych ti to v brzké době řekl, trápí mě to.. a ubližuješ mi tím jak nejvíc to jde'' Přidržuje se tlusté tyči která je vedle něj aby nespadl , nadechne se a koukne do oblohy která je černá jak smrt. ,, Nejdřív se tě zeptám.. co máš s JongUpem?'' Řekne zklamaným hlasem a pohlédne plačící na něj. ,, Nemůžeme to řešit tady dole? Určitě se to nějak vyřeší, Zelo prosím''
Hned se ozve znovu zoufalí hlas a Him se přiblíží víc k němu.

,,Necháš mě to domluvit?'' Chvíli je ticho a Zelo si nervózně mne ruky do sebe.
,,Vadí mi že se motáš kolem JongUpa'' Řekne najednou a starší se zarazí a chytí ho za ruku když je u něj. ,, Proč ti to vadí Zelo? Proč?'' Netrpělivě čeká na jeho odpověď.
,,Protože…protože *smrkne* Protože tě mám rád, moc rád, a jsem moc žárlívej když tě vidím s ním i s někým jiným. Nemůžu být v místnosti s někým kdo se k tobě lísá''
Vyhrkne to a cítí úlevu .. odhodlá slézt ale bez jeho pomoci, z jeho ruky se vymaní a skočí dolů na beton.. pak se na něj dlouze koukne a nasadí si masku kterou měl pocelou tu dobu v kapse. Opře se zádama o zábradlí a čeká co řekne zase on.
,,To.. mě vůbec nenapadlo že zrovna ty ke mně něco cítíš'' Chvíli přemýšlí jak mu má říct to co mu taky chtěl povdět, vydechne horký vzduch který se po chvilce mění v páru..chytne ho za bok a táhne k sobě. ,,Můžu ti taky něco říct?'' Nečeká až Zelo odpoví a už začne otevírat ústa do náznaku řeči. ,,Vlastně jsem to dělal jenom kvůli tobě'' Vzdychne si protože Zelo nic o jeho citech neví.
,,Jak kvůli mně? Ty.. snad ke mně taky něco cítíš?'' S nadějí v očich ale i ze strachem se na něj koukne, jako by čekal něco co ho potěší, a naopak.. co ho zklame.
,,A-ano'' Vykoktá ze sebe a pak se na něj podívá a věnuje mu milý úsměv který mu chtěl věnovat už dávno. Zelo se rozetřásl tou zimou co je venku , nenápadně natáhl ruku a dotkl se jeho loktu který popotáhne k sobě.
,,Zelo? Co ti je? proč se třeseš?'' Starostně se na něj koukne a obouma rukama ho chytne za ramena a trošku s ním zatřese aby se na něj koukl.
,,Je mi fajn'' Usměje se na něj jak nejvíc mu to v tu chvíli šlo.
,,A víš.. Zelo, nikdy nedám dopustit aby se ti něco stalo, když jsi chtěl skočit.. myslel jsem si že my vyskočí srdce, ze strachu o tebe'' Poví srozumitelně aby ho mladší slyšel a po pár sekundách ho starší drží ve svém silném objetí. ,,Miluji tě Zelo'' Řekne a i sním se vzdaluje od zábradlí až k autu do kterého mladíka posadí a sedne si vedle něj.
,,Domů ,prosím'' Řekne hlas staršího a pohlédne na taxikáře který se koukl na něj ve zpětném zrcátku a kývl na náznak 'ano' , když nastartovaly starší pohlédl na mladšího a objal ho co nejvíc to šlo..Všimne si ale že mladší spí v jeho objetí a tak ho nechá spát.

Himchan 2gif#

8. května 2012 v 16:23 | Madllen |  K-ALL
1,
2, < tu je ňuuuuuuu :3333

Zico kitty view

7. května 2012 v 11:39 | Madllen |  K-ALL
Pardon ale já si nemůžu prostě pomoct :D
Zico je tu tak ňuu až to není možný :D

Další články


Kam dál