Nedoplněný...

10. května 2012 v 7:10 | Mai Khanh |  By Friends

Název: Nedoplněný
Fandom: B.A.P
Cuple: Bang&Zelo
By: Mai Khanh

Přešel jsem k jeho stolu a lehce přes něj přejel svými prsty. Očima jsem prolétl přes celý pokoj, který byl tak prázdný po Junhongově odchodu a se zamrkáním tiše vzdychl. Dokonce ani přímé sluneční paprsky, které přes okna pražily, nedokázaly rozjasnit tuto zchátralou místnost; stěny, které měly být jemně zelené, byly popraskané a vybledlé, na poličkách i posteli nános prachu a na zemi nedouklizený nepořádek. Sedl jsem si na koženou židli, jež byla uprostřed místnosti a netknutá od doby, co odešel, přitáhl se blíž ke stolu a opřel si hlavu o svoje dlaně. Vůně, která tu kdysi bývala už úplně vyprchala a teď šel cítit jen smutek a žal. Mou pozornost po chvíli získalo malé zrcadlo na stole s odrazem, který mi byl velice podobný; fialové vlasy, chladné oči, plné rty, přesto jsem to pořád nebyl já…
Vzteky jsem ho popadl, mrštil na zem, až se s hlasitým třesknutím roztříštilo na malé kousíčky. Zoufale jsem se chytl za vlasy a zařval, jako umírající zvíře. Myslel jsem si, že mu to pomůže zbavit té strašné bolesti, ale ne…
Ta úzkost mi pomalu překrucovala vnitřnosti, mysl jen slábla a ten krásný úsměv se zase objevil před mýma očima. Prudce jsem se zvedl na nohy a podíval se z okna ven, jen abych ten obraz zaplašil. Cítil jsem se směšně, kdyby mě takhle někdo viděl, mysleli by si, že mám nějaké záchvaty agrese nebo co. Že jsem asi psychopat..
Ne.
Uměl jsem se ovládat, jen někdy jsem musel něco udělat, abych zapomněl..
Příšerně mi chyběl, ale co jsem mohl dělat… brečet celé dny? Vedlo by to někam? Ne. Byl by jsem zaseklý v nekonečném kolečku zoufalství a bezmoci..
Jsem dobrý to herec, protože nikdy po jeho smrti jsem nebrečel. Byl jsem si totiž jistý tím, že pokud nechám jednu jedinou slzu stéct z oka, další budou jen následovat a už nikdy nepřestanou padat. Musel jsem bojovat s tou bolestí, která mi trhala srdce. Už nikdy nic nebude jako dřív, už ho nikdy neuvidím, už ho nikdy nepohladím, už mu nikdy nic neřeknu...
Choi Junhong byla jediná osoba, kterou jsem kdy opravdu miloval. Ale nestihl jsem mu to říct. Umřel dřív, než jsem se k tomu odhodlal. A to je asi trest za to, že všechno pořád odkládám.
Pitomý nádor v plicích.
Když jsem si prohlížel jeho stůl, najednou jsem měl nutkání otevřít šuplík, který byl po mé pravici… jako by mi někdo našeptával, ať to otevřu. Rozhlédl jsem se po pokoji, potom zpátky na úchytku. Nejistě jsem natáhl ruku a až po chvíli váhání, konečně ten šuplík jsem konečně vysunul. Byla tam hromada papírů a zvláštních věcí. Zprvu jsem se tam jen přehraboval; díval se na jeho nedopsané texty k rapům, na věci, které pravděpodobně nasbíral na koncertě jeho oblíbeného zpěváka, na obrázky z polaroidu, které vyfotil a pak… úplně pod vším ležela pruhovaná, červeno-modrá knížka, kterou jsem ihned vytáhl a zvědavě prohlédl. Posadil jsem se na zem, opíraje se o stůl a otevřel ji na první stránce, na které bylo velkými písmeny napsáno:



Věci, které chci udělat dřív než umřu... :)
Hořce jsem se pousmál a začal si v tom listovat.
· Dostat se na střední

Na té samé stránce byla fotka z polaroidu, jak stál na jevišti a držel diplom, který dostal od ředitele školy.
· Shopping v New York City

Další nalepená fotografie, tentokrát pózoval před obchoďákem v New Yorku jako nějaký drsňák.

· Koncert Chrise Browna!!!!!
Fotka obsahovala jeho oblíbeného zpěváka na jevišti.

· Konkurz na modeling

· Vylézt pěšky Eiffelovku

· Bungee jumping

· Parašutismus

· Zaserfovat si na Hawaii

· Plavba na jachtě

· Zaplavat si s kamarádama v moři

Tam byl další obrázek, kde všichni jeho kamarádi, včetně mě samotného seděli na pláži a zářivě se usmívali. Ten kluk na fotografii, vedle Junhonga, měl na rtech zářivý úsměv a legračně pózoval do kamery, kdežto tohle já, který se muselo prodírat drsnou realitou, jenom kamenný a unavený výraz. Byl to velice podivný pocit, když jsem věděl, že se už takhle nikdy nebudu usmívat.

· Sníst nejpálivější chilli na světě
"Sníst nejpálivější chilli na světě," přečetl jsem chraplavě nahlas a hned se mi ty vzpomínky zjevily před očima.
Když to dělal, byl u toho a málem jsem umřel smíchy. Junhongovi tekly slzy z očí, kuckal a dávil se zároveň. Když už to nemohl vydržet, popadl mléko a začal hltavě pít, aby mu to nespálilo krk. Staré dobré časy.
· Vidět padající hvězdu a něco si přát

· Zúčastnit se nejúžasnější párty

Na fotce byl ten mladý růžovovlasý kluk, jak divoce tančil na parketu. Musel jsem se usmát, protože tu fotku pořídil zrovna já.

· Stát se celebritou a zarapovat si s Chrisem Brownem
Skousl jsem spodní ret a podíval se vzhůru na strop, abych dokázal zadržet slzy. Bylo mi strašně líto, že měl nesplněné sny, nezasloužil si umřít. Nikdy nikomu nic neudělal a… byl tak mladý...
Kdyby si s ním mohl alespoň zarapovat... Vydal jsem ze sebe vzteklé zavrčení a praštil do země. Nebylo to fér..

· Koupání v bahně

· Jet v limuzíně

· Uzdravit se
Ucítil jsem v břiše pocit příšerného žalu a úzkosti, které mě trhaly na miliony kousků, ale přesto jsem pořád nebrečel. Vzlyky už jsem měl v krku a čekaly, kdy budou konečně vypuštěny do světa, ale já to vydržel. Jak by mu to pomohlo. Už se stejně nevrátí…
Vzpomněl jsem si na den, kdy mi dal přísahu, že se uzdraví a zarapuje si se mnou. Seděl na nemocničním lůžku, na obličeji připevněná maska k dýchání, držel mě za ruku a usmíval se.

"Budu v pořádku, v týhle nemocnici jsou špičkoví doktoři, uzdravím se, hyung," řekl optimisticky a konejšivě ho pohladil po tváři.
Podíval jsem se na něj. "Slibuješ?" Cítil jsem se, jak ve školce.
"Přísahám, hyung..." usmál se na mě a zavřel oči.
Ale…
…nestalo se.
Chtěl jsem odehnat všechny ty bolestivé vzpomínky, avšak se mi držely před očima jako klíšťata a byly tak jasné, jako když se to všechno stalo právě včera a to mě bodalo do srdce jako tisíc nejostřejších dýk. Tiše jsem vzlykl a za to, se kousl do rtu.
Když jsem konečně přetočil na další stránku, byla tam poslední nezaškrtnutá věc.
· Říct, že ho miluju
A pod tím byla fotka.
Fotka, která právě způsobila nekonečný, nevysychající proud slz, tekoucí po mých tvářích. Všechno, na co se zmohl bylo odhodit knížku, kleknout si na kolena a usedavě brečet.
Na fotce jsem byl já.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Misha^^ Misha^^ | E-mail | 10. května 2012 v 7:29 | Reagovat

bože, tak to bylo dokonalé <3 wáááááh, já tu bulim jak malé mimino TT_TT naprosto úžasnéééé!!! wae musel Zelo umřít? :'( aigo~ *utírá si slzy*

2 JaeRa JaeRa | Web | 10. května 2012 v 7:33 | Reagovat

Ah bože.... tak tohle bylo tak děsně smutné!!!! Nic tak smutného jsem už hodně dlouho nečetla. Normálně je mi z toho do breku. Naštěstí je to jen povídka, ale naprosto dokonale napsaná.
Fakt... není nic víc, co k tomu dodat!!!
Možná jen to, že chci něco dalšího.... a stejně dokonalého :D

3 [ki:ta] [ki:ta] | Web | 10. května 2012 v 16:15 | Reagovat

!!! ;( Má bývalá ženo! Jak jsi mohla? Jak jsi mohla tohle všechno? Chce se mi brečet jako nějakému malému dítěti. Cítím, jak mě štípou slzy ;( Tohle bylo nádherné a hrozně moc smutné.
WHY?! ;( ;( Snad bude příští jednorázovka radostnější! :(

4 Lucy Lucy | Web | 11. května 2012 v 19:18 | Reagovat

waaaaaaaaaaaaaaa ...riadne pekne pekno smutne to bolo :) T_T :) ak bude dalsia daj vediet :)

5 Yumiko Yumiko | Web | 12. května 2012 v 0:03 | Reagovat

uáááá to néééé..=(( *má co dělat aby nezačala taky bulet jako želva*..to bylo tak krásně napsaný..já chci ještěěěěě a ještěěě povídku na banga a zela páč tahle povídka neměla chybu =) moc se mi líbila a ouám že bzde další co nevidět..btw..ty si asi hoodně velký fanoušek B.A.P že ??? =)

6 Werů :D Werů :D | Web | 18. května 2012 v 16:56 | Reagovat

Eh?! *Jde si pro kapesníčky!*
To bylo hrozně smutný! :( Njevíc mě dojalo to jak si tam napsal věci který si přeje aby se splnily! :(
Krásná povídka! Doufám, že přístě už bude nějaká radostnější! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama